Bezpečnostní Informační Služba

zpravodajská služba České republiky

Aktuálně

Spekulace, výmysly a lži týdeníku RESPEKT

 

Dne 28. 5. 2012 zveřejnil týdeník RESPEKT (č. 22) dva pozoruhodné redakční texty: čtyřstránkový materiál redaktorů Jaroslava Spurného a Ondřeje Kundry „Dvojí agent na útěku“ a komentář redaktora J. Spurného „Divné hry BIS“. Základním kamenem novinářské stavby obou článků jsou spekulace, domněnky, polopravdy a lži, jejichž cílem je Bezpečnostní informační službu pošpinit a veřejně obvinit z hrubého selhání.

 

Nejprve k textu „Dvojí agent na útěku“. O přípravě „kritického“ materiálu týdeník Respekt naši Službu v předstihu informoval a jeho redaktor, Ondřej Kundra, zaslal BIS sedm otázek. Jejich text a naši odpověď (z které Respekt zveřejnil jednu větu) – vše v plném znění – připojujeme. Vzhledem k tomu, že reakce na zaslané dotazy plně pokrývá obsah našeho případného vyjádření ke zveřejněnému materiálu, je další stanovisko zbytečné. Dvě poznámky jsou však přesto nezbytné.

 

Představa, že naše kontrašpionáž bude na stránkách Respektu říkat, zda se snažila toho či onoho špióna přemlouvat, aby pracoval jako dvojitý agent a bude veřejně oznamovat, jak byl špión úspěšný, s kým se stýkal a jak jsme spolupracovali s jinou zpravodajskou službou, je naprosto nepředstavitelná a šílená. A je v plném slova smyslu skandální, používají-li J. Spurný a O. Kundra ve svém textu lživé, zcela vymyšlené a účelové spekulace přisuzující službě jakési zákulisní, špinavé politické hry.

 

Citujeme: „…BIS si v Česku podle zpráv z posledních měsíců roky schovávala odposlechy v korupčních kauzách lobbisty Romana Janouška a seznamovala s nimi pro potřeby politického boje jen vybrané osoby…“ ; „…všechny informace tajné služby o Rachardžových kontaktech s Pavlem Bémem mohly svého času dobře sloužit premiéru Mirku Topolánkovi k přiškrcení ambicí svého hlavního rivala.“

 

Otázky redaktora Respektu Ondřeje Kundry, zaslané BIS dne 15. 5. 2012

 

  1. Ze všech okolností a informací, co máme, je jasné, že Robert Rachardžo opustil Česko narychlo a bez vědomí BIS. To odporuje vašemu tvrzení, že jste měli operaci pod kontrolou. Pokusili jste se ho před odchodem získat jako dvojitého agenta? Co způsobilo, že Rachardžo odešel z Česka bez vaší kontroly?  
  1. Rachardžo zmizel s počítačem a řadou disket. Máte představu, jaké informace na počítači odvezl?  
  1. Prokazatelné je, že jeho hlavním zájmem nebyli generálové, ale významní politici. K nim měl celkem otevřený přístup. Víte, jaké byly v tomto směru jeho úkoly a jak byl úspěšný? 
  1. Jestliže máte jeho odchod pod kontrolou, jak byste vysvětlili, že je dnes v Moskvě? Prokazatelně přitom, jak tvrdí například český ministr zahraničí, nedošlo k žádné jeho výměně za jiného člověka. 
  1. Vojenskému zpravodajství jste nepředali žádné informace o Rachardžově špionážní činnosti. Proč jste s VOZ úžeji nespolupracovali? 
  1. Proč odmítáte policii dát informace, které by jí umožnily rozplést, jestli Rachardžo byl skutečně agent či ne, přesně řečeno, jestli někdo ze zúčastněných neporušil zákon, třeba vyzvědačstvím? Stojí v tomto případě bezpečnostní zájmy ČR nad zákonem? A proč? Mohli by jste to prosím vysvětlit? 
  1. Byl objektem Rachardžovy práce jeho spolužák a kamarád Pavel Bém?

 

Odpověď BIS odeslaná panu Kundrovi z týdeníku Respekt dne 17. 5. 2012

 

Za prvé: žádná zpravodajská služba na světě nebude nikdy veřejně diskutovat průběh svých zpravodajských operací.

 

Za druhé: neznáme materiál, který hodláte zveřejnit. Z Vašich dotazů – a z textu, který je provází – vyplývá, že o případu nevíte vlastně nic. Informace, které jste získal, a s kterými pracujete, přetvářejí skutečnost do zcela jiného příběhu.

 

Zcela jednoznačně – a v rozporu s tím co uvádíte – můžeme prohlásit, že předmětem zájmu R. R. nebyl nikdo z vrcholných politiků a ústavních činitelů, tedy ani Vámi zmiňovaný Pavel Bém. Stejně sebevědomě prohlašujeme, že při opuštění naší republiky R. R. neměl u sebe nic, co by mohlo ohrozit bezpečnost, nebo ekonomické zájmy českého státu.

 

Kontrašpionážní operace, o kterou se zajímáte, proběhla v souladu se zákonem a byla mimořádně úspěšná. O konkrétních dopadech, a dalších následných krocích, nebudeme s nikým polemizovat.

 

Váš pseudokritický a zcela nekvalifikovaný úhel pohledu, kterým do případu vstupujete, nás velmi překvapuje. Jen velmi obtížně se vyrovnáváme s představou, že novinář Respektu svým požadavkem veřejně diskutovat státem chráněné, přísně utajované fáze, postupy a úkony kontrašpionážní operace, není schopen dohlédnout, že jedná a pracuje – byť třeba nevědomky – v zájmu, nebo možná i na popud, ruské zpravodajské služby.

 

Adresně a detailně odpovídat na Vaše dotazy by znamenalo jediné: prozrazovat ruské zpravodajské službě formy, metody a hlavně konkrétní a zcela unikátní výsledky práce české kontrašpionáže. Opravdu to chcete? A navíc – rádobysenzační, primitivní mediální otevírání tohoto případu, s používáním spekulací, nepravdivých a zavádějících informací, je vhodnou municí pro znevěrohodnění a skandalizaci České republiky.

 

Divné hry Jaroslava Spurného

 

Druhým, výše již zmíněným textem, je komentář redaktora Respektu Jaroslava Spurného „Divné hry BIS“ (lépe by slušel titulek „Divné hry Jaroslava Spurného“) s podtitulkem „Tajná služba by měla vysvětlit, proč kryje zločiny.“ Tvrzeními, že BIS kryje zločiny a klade své zájmy nad zákon, a představou, že BIS „nehájí zájmy státu, ale úzké vrstvy vyvolených a mocných“, autor pouze pokračuje ve své dlouhodobé snaze vsugerovat veřejnosti co nejčernější obraz Bezpečnostní informační služby.

 

V podobném duchu se nese i Spurného komentář „A co varování před BIS?“, otištěný v Respektu č. 15, ročník 2011: „Není tedy vůbec vyloučeno, že se o BIS veřejně nemluví jen proto, že ve svých operacích a analýzách neudělala nic, co by stálo za řeč.“ ; „Bez nadsázky se dá spekulovat, že BIS nese spoluvinu za tuzemské korupční prostředí…;…výpovědní hodnota výroční zprávy BIS nepřesáhne informační hodnotu trochu zasvěcenější hospodské debaty.“ ; „… není však korupce skryta v symbióze tajné služby a vrcholné politiky?

 

Neméně zarážející výroky obsahuje i další Spurného text „Zmrtvýchvstání doktora Janouška“, zveřejněný v Respektu č. 17, ročník 2012, kde se autor zmiňuje o „jakési konspirativní spolupráci BIS s některými politiky“. Spekuluje také o eventualitě, že zpravodajci BIS mohli prodat odposlechy – společně s dalšími tisíci stránkami, hovořícími o současných politicích – do soukromých rukou, např. bezpečnostní agentuře ABL. A zcela bezostyšně lže o tom, že ředitel BIS Jiří Lang neodpověděl poslancům z parlamentní komise pro kontrolu BIS ani na jednu z jejich písemně vznesených, Službě adresovaných otázek.

 

V jiném článku, s titulkem „Breivikové v Čechách“, Respekt č. 19, ročník 2012, Jaroslav Spurný svým čtenářům sděluje, že nelze definitivně vyloučit podíl BIS na vzniku extremistické organizace White Justice.

 

Komentář Jaroslava Spurného „Divné hry BIS“ – stejně jako jeho další zmíněné texty – jsou odpudivým příkladem pokleslého psaní, kdy novinář předkládá své vlastní představy a domněnky, které dalšími spekulacemi přetváří ve fiktivní skutečnosti, na nich dále staví a účelově podsouvá čtenáři nesmyslné, absurdní úvahy. Je to přístup, který v samé podstatě popírá pravidla a zásady seriózní žurnalistiky. Je to průzračná, čítanková ukázka novinářského selhání v profesní i etické podobě.

 

zpět
Top