Obchod s konvenčními zbraněmi a výbušninami
Problematika obchodu s konvenčními zbraněmi má řadu styčných bodů s proliferací zbraní hromadného ničení. I zde existuje riziko, že konvenční zbraně a vyspělá moderní vojenská technika budou použity v akcích teroristů, organizovaných zločinců a při různých lokálních konfliktech v neuralgických místech světa.
V celé této oblasti je největší komplikací černý, nelegální obchod. Jde o velmi lukrativní byznys, jehož aktéry často bývají – vedle organizovaného zločinu – i diplomacie a zpravodajské služby států, které o získání zbraní usilují. Existují dokonce státy, kterým tzv. reexporty zbraní, kdy legálně dodané zboží je předmětem obchodu do další země, přispívají do státního rozpočtu. Jedním z důležitých úkolů Bezpečnostní informační služby je proto případným tuzemským černým obchodům se zbraněmi a vojenskou technikou zamezit a bránit nelegálním exportům a transferům přes české území.
Nelegálním obchodům s konvenčními zbraněmi a vojenským materiálem brání soubor mezinárodních kontrolních režimů. Česká republika řadu těchto mezinárodních dohod, úmluv a smluv podepsala a ratifikovala. Žádná smlouva, žádné nařízení však nezabrání snahám je obcházet a hledat nejrůznější postranní cesty.
V ČR se exporty zbraní zabývá kolem 200 firem, vzhledem k velikosti republiky tedy poměrně velký počet. Každá firma musí mít povolení ministerstva průmyslu a obchodu. Bezpečnostní informační služba ověřuje, zda lidé, kteří v dané firmě pracují, nejsou např. napojeni na organizovaný zločin nebo na cizí zpravodajské služby. Podobně je Služba aktivní i v případě každého jednotlivého vývozu, pro který ministerstvo průmyslu a obchodu opět uděluje svůj souhlas, tentokrát v podobě individuální licence. Jednotlivou licenci nelze vydat bez různých certifikátů. Mimořádně důležitý je certifikát EUC (End User Certificate), který musí poskytnout příjemce zásilky, tedy cílová země. Dokument EUC je garancí, čestným prohlášením, že dodané zboží nebude předmětem reexportu do třetí země.
Na rozdíl od doby před rokem 2000, kdy nelegální obchod probíhal poměrně čitelně a přímočaře, je jeho dnešní forma velmi kvalifikovaná, dobře vymyšlená a propracovaná. Příslušný obchod je např. rozdroben do řetězce transakcí, které se uskutečňují přes několik firem, zařízení je na začátku rozloženo a rozprodáno po částech a na konci jsou jednotlivé díly opět složeny v jeden celek. Především ale nelze na první pohled zjistit, že půjde o nelegální obchod. Firma vybavená povolením i licencí je přesvědčena, že je vše v pořádku a vůbec neví – a ani nemůže vědět – co je připraveno a co se odehrává v pozadí. Pokud je došlá zásilka cílovou zemí prodána dalšímu státu, je velmi obtížné říci, zda dodávka do neembargované země byla připravena v dobré víře a zahraniční partner nedodržel smluvní podmínky, nebo už na samém začátku šlo o záměr a reexport byl předem projednán.