Šíření zbraní hromadného ničení
Nelegální šíření zbraní hromadného ničení (ZHN), pro které se vžilo stručné označení proliferace, patří do řady závažných globálních anticivilizačních rizik. Z tohoto důvodu je jakákoliv manipulace s komponenty, výrobními technologiemi a nosiči jaderných, biologických a chemických zbraní předmětem zájmu a pozornosti zpravodajských služeb všech demokratických zemí.
Mimořádně vysokou hrozbu představuje případné získání a použití ničivých zbraní teroristickými skupinami. Značné nebezpečí je i v možnosti, že se ZHN dostanou do rukou expanzivních a diktátorských režimů jako nástroj k prosazování jejich ambiciózních plánů a cílů. Obavy vyvolává zejména zájem ze strany některých států Středního a Blízkého východu, rozporuplné bývá leckdy i chování zemí, které prostředky totální zkázy již vlastní.
Situace v celé této oblasti je stále vážná a účinná obrana velmi obtížná. Mezinárodní dohody o kontrole a nešíření ZHN se sice snaží nelegální obchody a transfery maximálně omezit, ale leckteré státy, které úmluvy podepsaly, své závazky nedodržují. Absolutně znemožnit zájemcům získat ničivé zbraně tedy prakticky nelze a okruh států, které je vlastní, nebo vyvíjejí, se stále zvětšuje. Daný stav komplikuje i skutečnost, že v mnoha případech jde o zboží tzv. „dvojího použití“, které – např. jako produkt strojírenského, elektrotechnického, chemického, agrochemického, farmaceutického či potravinářského průmyslu – slouží vedle vojenských aplikací i civilním účelům.
Situace kolem chemické a také biologické proliferace je možná ještě složitější než u nukleárních zbraní. Není např. bez zajímavosti, že chemické zbraně jsou někdy označovány jako „jaderné zbraně chudých“. U biologických zbraní je největší problém s odhalením jejich výroby. Potřebné množství mikroorganismů, postačující k usmrcení obyvatel na velkém území, lze získat v malých, pečlivě utajených laboratořích během několika dnů.
Těžiště zpravodajské práce v oblasti proliferace je v odhalování a sledování konkrétních zájemců a v získání informací o konečném příjemci, účelu a místě využití příslušného zařízení, materiálu, suroviny či technologie. V tomto smyslu je zpravodajství první linií obrany.