Kontrašpionáž
Říkáme-li o vyzvědačství, že je v historii lidské civilizace druhým nejstarším řemeslem, pak v jisté míře totéž platí o vyhledávání a odhalování špehů. Vyváženou kombinací špionáže a kontrašpionáže dokázal koncem 16. století kancléř britského dvora sir Francis Walsingham předejít řadě pokusů o svržení královny Alžběty I. V 17. století slavili podobné úspěchy na dvoře francouzského krále Ludvíka XIII. kardinál Richelieu a jeho Cabinet Noir. Dnes je kontrašpionáž, zaměřená proti nepřátelským výzvědným aktivitám cizích rozvědek, tradiční náplní zpravodajských služeb drtivé většiny zemí.
V případě Bezpečnostní informační služby je kontrašpionáž, bránící stát před snahami jiných států získávat zákonem chráněné, utajované informace, jednou z priorit její práce. Není tajemstvím, že činnost některých u nás působících zahraničních výzvědných agentur je zaměřena na prosazování politických či ekonomických potřeb cizích států, které by přímo, nebo ve svém důsledku, mohly poškodit zájmy ČR. Bezpečnostní informační služba aktivity cizích rozvědek na našem území sleduje a zvýšenou pozornost věnuje zejména službám států, u kterých existuje mezinárodně sdílené podezření, že skrytě podporují teroristické organizace. V hledáčku BIS jsou i zpravodajské aktivity zemí, které naše členství v NATO a v Evropské unii nepřijímají se sympatiemi.
Pokud cizí zpravodajští důstojníci sbírají poznatky pouze z otevřených, volně přístupných zdrojů a nesnaží se získat informace, které Česká republika chrání, není důvod zasahovat. Jiná situace nastane v okamžiku, kdy začnou přímo a aktivně pracovat proti zájmům státu, ohrožují jeho bezpečnost a demokratický systém a získávají naše občany jako své agenty. Pokud existují jasné, konkrétní důkazy, lze takové případy předat orgánům činným v trestním řízení. Občané cizích států i ČR, kteří fungují jako důstojníci či agenti cizí rozvědky, mohou být odsouzeni a cizinci případně vypovězeni. Dokázat trestnou činnost důstojníka rozvědky, zadržet jej, předat vyšetřovateli a odsoudit, je ovšem velmi obtížné. Profesionální zpravodajci procházejí před vysláním do zahraničí speciálním výcvikem, který je ve značné míře zaměřen na metody zabraňující trestnou činnost dokázat a špióna usvědčit.
Odsouzení nebo vypovězení důstojníka cizí rozvědky má však ještě další rozměr, který vysvětluje, proč nejsou soudní procesy se špióny příliš časté a dochází k nim spíše výjimečně. Smyslem kontrašpionáže není totiž vyzvědače zatýkat a předávat vyšetřovatelům a soudcům, ale pouze je odhalit, dostat jejich činnost pod kontrolu, a aniž by cokoliv tušili, je vést a využít – např. podsouváním vhodně upravených údajů a zpráv, kterými lze protivníka dezinformovat a klamat. Ideální je, pokud se podaří odhaleného špióna „obrátit“, aby vědomě pracoval pro druhou stranu. Zatčení zpravodajského důstojníka nemusí být proto pro kontrašpionáž nejužitečnějším vyústěním jeho odhalení. Je totiž téměř jisté, že zadrženého vyzvědače nahradí nový, jehož bude třeba – i s jeho kontakty – nejprve identifikovat, což může trvat dlouhé měsíce či roky. Lze ovšem pochopit, že pro veřejnost je soudní proces se špiónem, a jeho vyhoštění, viditelným výsledkem a nejsrozumitelnějším ověřením smysluplnosti kontrašpionáže.
Důležitým úkolem kontrašpionáže je také prevence proti příjezdům pracovníků cizích výzvědných služeb, u kterých je riziko, že v případě pobytu v ČR budou pracovat proti zájmům našeho státu. V tomto smyslu hraje významnou roli výměna informací a spolupráce zpravodajských organizací všech demokratických zemí. Jsou-li k dispozici potřebné poznatky, snaží se BIS, informováním příslušných státních orgánů, příjezdu těchto lidí zabránit. Součástí prevence jsou také výstrahy, kdy BIS – v případě nevyhnutelného kontaktu – upozorňuje na jejich dvojí roli a tak varuje své adresáty před kontakty se zpravodajsky aktivními osobami, které u nás působí.