Bezpečnost informačních a komunikačních systémů
V souvislosti s prudkým rozvojem informačních a komunikačních technologií – a zejména jejich vzájemného propojení – se lidská civilizace začátku 21. století ocitá na prahu zcela nových základů a principů svého fungování. Zhmotňují se a zcela reálnou podobu dostávají pojmy jako je kyberprostor a virtuální svět, které byly ještě nedávno doménou vědeckofantastické literatury. S neustále rostoucím „elektronickým komfortem“ lidského života ale přicházejí i zcela nové, donedávna neexistující možnosti jeho zranitelnosti, poškození a destrukce. Realitou se stávají kriminální průniky do datových sítí, informační boj, kyberterorismus, kyberpšionáž a další podobné aktivity, které mohou mít zásadní vliv na bezpečnost, obranyschopnost, ekonomickou stabilitu i politické zřízení demokratického státu. Na Bezpečnostní informační službu jsou proto v celé této oblasti kladeny velmi specifické, vysoce kvalifikované, náročné úkoly a požadavky.
Společným jmenovatelem vzniku nových nebezpečí je neustále se zrychlující přesun stále většího množsví nejrozmanitějších činností z reálného do virtuálního prostoru. Ani ten ale není zcela bezpečný. Má své pasti i rizika a je příležitostí pro kriminální aktivity jednotlivců i organizovaného zločinu. Zcela konkrétními výzvami se pro Bezpečnostní informační služby stávají podvody s elektronickou identitou, falšování ektronického podpisu, krádeže v elektronických obchodech, kriminální útoky na bankovní a učetní operace, odcizování dat a jejich odesílání z počítače bez vědomí uživatele.
Masové používání informačních a telekomunikačních technologií otevírá i prostor pro elektronické útoky cíleně zaměřené na strategické ekonomické zájmy státu. Virtuální svět spojených počítačových sítí je navíc i zájmovým prostorem obchodní a průmyslové špionáže a je volně přístupný profesionálním zpravodajským službám všech zemí.
Mezi nová rizika, na které se BIS soustřeďuje, patří i tzv. informační boj, jehož předobrazem jsou aktivity hackerů, cíleně zaměřené na vývoj a aplikace virů, schopných znepřístupnit, vyřadit, nebo zcela zničit, počítačové systémy. Formou informačních soubojů mohou různé ekonomické a lobbistické formace – a také radikální a extremistické skupiny – prosazovat své představy a cíle, šířit vlastní ideologii a oslabovat a poškozovat protivníka nebo konkurenta. Informační boj se tak může stát i vhodným nástrojem distribuce poplašných zpráv a dezinformací, schopných vytvářet paniku a pocit ohrožení. Internetové šíření zpráv, sloužících určitému cíli, není zatíženo žádnou cenzurou a vyžaduje jen minimální finanční prostředky.
V souvislosti s hrozbami terorismu se Služba v uplynulém roce věnovala i tzv. kyberterorismu, který představuje specifickou, velmi nebezpečnou výseč globálních rizik. I jeho existenci umožnily vznik a vzájemná propojenost informačních telekomunikačních sítí, které se od konce dvacátého století stávají nedílnou součástí životně důležité infrastruktury současné civilizace. Cílený, násilný průnik do komunikačních a ovládacích systémů a jejich následné poškození, nebo úplná destrukce, by měly závažné dopady na fungování citlivých, základních struktur moderního státu. Vhodně vedený elektronický útok na informační a ovládací soustavy by mohl ochromit dodávky elektřiny, plynu, ropy, vyřadit telekomunikační spojení, přerušit dopravu a pod. Úder, směřující na jedno konkrétní místo, může navíc, v rámci tzv. kaskádového efektu, poškodit nebo zničit i další, tisíce kilometrů vzdálené objekty, které ani nebyly původním cílem útočníka.
Aktivity Bezpečnostní informační služby se ve výše zmíněné, široké oblasti elektronické komunikace, odvíjely od úkolů, vyplývajících z dokumentu „Národní strategie informační bezpečnosti“, který v roce 2005 schválila česká vláda. Základním cílem BIS je snížit míru zranitelnosti elektronických komunikačních systémů a předcházet možným incidentům odhalováním případných útočníků – včetně jejich motivů – a rozkrýváním způsobů a forem počítačového boje.